Historie a lore serveru
Ostrov DeerIsle před pandemií
DeerIsle malý a odlehlý ostrov byl místem kde se čas zdál téměř zastavený. Malé vesničky rozeseté po pobřeží, rybáři na starých člunech a husté lesy plné divoké zvěře. Ostrov byl známý svým sice izolovaným ale zato poklidným životem. Hlavním městem bylo Waldoboro kde žila většina obyvatel.. asi tři tisíce lidí. Místní lidé se živili převážně rybolovem dřevařstvím a drobným zemědělstvím.. Moderní technologie sem dorazili jen v omezené míře a elektrifikace byla dokončena teprve před dvaceti lety...
Nicméně tato izolace která byla pro mnoho obyvatel symbolem bezpečí a stability se stala jejich zkázou.
Počátek nákazy
V březnu roku 2009 připlula na DeerIsle malá nákladní loď jménem SS Valencia která pravidelně zajišťovala zásobování ostrova. Tentokrát však loď přivezla něco víc než potraviny a nářadí. Jeden z členů posádky byl nakažen virem Chimaera o němž se do té doby vědělo jen velmi málo.
Virus Chimaera, jak je podrobně popsáno ve vědecké zprávě CDC byl vysoce nebezpečný patogen který měnil infikované jedince v agresivní a neúnavné subjekty poháněné jediným cílem.. šířit infekci dále. Virus se přenášel pokousáním poškrábáním nebo přímým kontaktem s krví nakažených. Bylo známo že virus napadá centrální nervový systém a udržuje nakažené v aktivním stavu i po těžkém zranění.
Během několika dnů od příjezdu lodi se objevily první případy horečky a násilného chování. Lidé zpočátku věřili že jde o běžnou chřipku ale situace se rychle zhoršila. Zprávy o útocích na náhodné kolemjdoucí začaly plnit lokální rádiové vysílání. Nikdo nevěděl co se děje a zdravotnické kapacity byly na ostrově velmi omezené.
Mobilizace Národní gardy
Když se nákaza rozšířila do Waldoboro americké úřady rychle zaznamenaly znepokojivé zprávy z DeerIsle. Ministerstvo zdravotnictví varovalo že by mohlo jít o novou biologickou hrozbu. V reakci na rostoucí chaos byla mobilizována Národní garda. Jejich úkolem bylo provést evakuaci civilistů vytvořit karanténní zóny a pokusit se zabránit šíření infekce na pevninu.
Na ostrov dorazily jednotky Národní gardy během 72 hodin od prvního potvrzení nákazy. Vojenské vrtulníky přistávaly na plochách kolem Waldoboro a přivážely nejen vojáky ale také vybavení pro zřízení polních nemocnic a dočasných karanténních táborů.
Zpočátku se zdálo že přítomnost gardy pomáhá – podařilo se evakuovat několik set lidí na pevninu a zastavit šíření viru na východní straně ostrova. Nicméně jak se virus šířil dál a nakažených přibývalo situace se stala neudržitelnou.
V jedné klíčové události byla základna Národní gardy poblíž letiště překvapena masivním útokem nakažených. Vojáci neměli dostatek času na přípravu a přes všechno své vybavení byli rychle přečísleni. Letiště které mělo být místem evakuace se změnilo v peklo na zemi.
První dny chaosu
Po ztrátě vojenské základny na letišti byla Národní garda nucena stáhnout své zbývající jednotky na menší obranné pozice. Úřady na pevnině mezitím rozhodly že jediným způsobem jak zastavit šíření viru je kompletní izolace ostrova. Všechna spojení s DeerIsle byla přerušena – lodě lety dokonce i radiová komunikace.
Zprávy o násilí a zoufalství se však šířily dál. Mnoho přeživších obviňovalo Národní gardu z toho že je opustila. Jiní pochopili že to byl jediný možný krok k záchraně zbytku světa. Na ostrově však zůstali tisíce lidí odsouzeni bojovat o přežití ve světě který se propadl do chaosu.
Současnost na DeerIsle (rok 2030)
Nyní je DeerIsle jen stínem své někdejší podoby. Ostrov je rozdělen na oblasti z nichž některé jsou úplně zamořené zatímco jiné slouží jako útočiště přeživších.
Zamořená města
Waldoboro je největším epicentrem nákazy. Ulice jsou plné nakažených kteří bezcílně bloudí ale jakmile ucítí pohyb nebo zvuk stávají se extrémně agresivními. Většina budov je opuštěná ale občas zde lze nalézt cenné zásoby.
Divoká příroda
Lesy ostrova jsou dnes nebezpečným místem. Ačkoliv zde nakažených není tolik přežít v divočině je stále výzvou. Místní fauna byla rovněž ovlivněna virem – některá zvířata vykazují neobvykle agresivní chování.
Osady přeživších
Na ostrově existuje jen několik organizovaných komunit. Největší z nich je Nová Kolonie která vznikla kolem starého majáku na jižním pobřeží. Tato komunita se drží přísných pravidel – nakažení jsou okamžitě eliminováni a jakýkoliv pokus o narušení bezpečnosti je tvrdě potrestán. Majáková kolonie přežívá díky rybolovu sběru a občasným výpravám do Waldoboro.
Vojenské zóny
Opuštěné základny Národní gardy jako například tábor East Harbor a Paris Island jsou dnes místy plnými opuštěného vojenského vybavení a nebezpečí. Mnozí přeživší sem riskují výpravy ve snaze získat zásoby ale jen málokdo se odtamtud vrátí.
Naděje a budoucnost
Přeživší se snaží adaptovat na nový svět který je pohlcen temnotou. Někteří doufají že se jednoho dne objeví záchranná mise z pevniny jiní se smířili s tím že DeerIsle bude jejich hrobem. Virus Chimaera zůstává nevyřešenou hrozbou ale jeho šíření na pevninu bylo zastaveno – za cenu tisíců životů na ostrově.
Autor: MartinS81!